Brno 2024

Příklady dobré praxe všech služeb (pracoviště Brno) za rok 2024

Denní stacionář

Příběh Vaška (jméno bylo změněno)

Vašek začal využívat služby denního stacionáře celodenně od září 2024, protože nebyl přijat na střední školu. Vašek je velmi společenský a rád se zapojuje do kolektivních her a činností. Baví ho stolní hry, kvízy i výtvarné aktivity. Díky své otevřené povaze si na nové prostředí rychle zvykl a bez obtíží se začlenil mezi ostatní uživatele i do běžného chodu stacionáře. Zpočátku byl však velmi fixovaný na svou maminku – často se ujišťoval, kdy si pro něj přijde. Během prvních dnů se na to opakovaně ptal, ale po několika dnech, kdy ho personál vždy ujistil, že maminka přijde, se jeho nejistota zmírnila a důvěra v pracovníky upevnila. Vašek se pohybuje samostatně, pouze má omezenou funkčnost jedné ruky. Dokáže si sám dojít pro věci nebo si je podat. Při jídle potřebuje pomoc s přenesením tácu a nakrájením jídla. Někdy se nechá rozptýlit okolním děním a zapomíná jíst, což prodlužuje jeho dobu stravování. Po několika měsících ve stacionáři se v tomto ohledu zlepšil – snaží se jíst bez přestávky. Svačiny si připravuje samostatně a po sobě si uklidí, jen potřebuje připomenout, že je čas na jídlo, protože nevnímá časové rozmezí. Václav rád tráví čas venku na procházkách nebo při míčových hrách na hřišti. Ve výtvarných aktivitách je pečlivý, záleží mu na výsledku, tvoření ho též baví. Na začátku potřeboval časté pobízení k dokončení činností, nyní je vidět velký pokrok v jeho soustředění a pečlivosti. Také se sám aktivně zapojuje do
výběru činností a dokáže si sám říct, jakou aktivitu by chtěl právě dělat, což je velký posun oproti jeho nástupu do stacionáře. Vašek je přirozeně empatický a rád pomáhá ostatním uživatelům i personálu. Ochotně podá věc, podrží dveře nebo se jednoduše zeptá, jestli je všechno v pořádku. Je to milý a laskavý mladý muž, který si užívá společnost lidí kolem sebe. Jsme moc rádi, že je součástí našeho stacionáře.

Domovy pro osoby se ZP

Příběh Gity (jméno bylo změněno)

Gita přišla do DOZP v lednu 2024 na základě předběžného opatření soudu. Její pěstounka se o ni již nedokázala postarat. Gita byla celkově zanedbaná jak po sociální, tak po fyzické stránce. První dny jejího pobytu byly extrémně náročné, často reagovala agresivně a měla potíže s adaptací na nové prostředí. Bylo nutné poskytnout jí intenzivní podporu a trpělivě ji provázet procesem zvykání si na jiný život, než vedla doposud. Také díky obětavosti našich zaměstnanců se situace
začala postupně měnit, uživatelka se začala cítit lépe a přijala nové prostředí jako svůj domov. Jednou z klíčových oblastí bylo zapojení do školy, které bylo zpočátku také velmi obtížné. Gita odmítala školu navštívit a bylo nutné ji přemlouvat, motivovat, hledat způsoby, jak ji přesvědčit, aby se tam vůbec podívala. Postupem času si ale zvykla a nyní do školy dochází bez potíží a často i s radostí. Ve společnosti ostatních je nyní velmi přátelská a milá, snaží se chovat ohleduplně a výrazně se zlepšila v sebeobsluze. Gita si na život v DOZP zvykla a je viditelně spokojená a aktivní. Nadchla se pro rozličné činnosti a výlety, ráda chodí na procházky a věnuje se sportu, například pohybovému kroužku či boccie. Také se s nadšením zapojuje do divadelního kroužku, muzikoterapie, ergoterapie a výtvarných aktivit. Baví ji zpěv, tanec, malování obrázků a spousta dalších věcí, které také ráda objevuje. Díky podpoře personálu a svému vlastnímu úsilí se z Gity stala zvídavá, milá a kreativní členka naší komunity.

Chráněné bydlení

Příběh Ivy (jméno bylo změněno)

Slečna Iva strávila celý život se svou matkou v Šumperku. Její matka, která byla zároveň její opatrovnicí, trpěla vážnými zdravotními problémy a musela být hospitalizována. Z tohoto důvodu se Iva přestěhovala ke své sestře do Brna, kde v listopadu 2022 začala žít v chráněném bydlení. Začátky byly pro ni těžké. V minulosti si prošla šikanou ve škole, která na ni zanechala „šrámy“. Musela si zvyknout na nové prostředí bez matky a sestry. Byla nekomunikativní, stále naštvaná, s nikým nechtěla mluvit. Měla velice nízkou váhu. Na pracovníky byla až zlá. Postupem času a vzájemnou spoluprací s odbornými lékaři a novou opatrovnicí (sestrou) se začaly věci měnit. Začala navštěvovat denní stacionář Srdíčko, kam chodí ráda, má tam kamarády a cítí se tam dobře. Se sestrou jezdí na
výlety, navštěvují společně matku a zbytek rodiny. Uživatelka si dnes umí říct, co potřebuje. Přijde za pracovníky do kanceláře, sdělit různé zážitky, které prožila ve stacionáři, nebo s její rodinou na výletě. Snaží se udržet uklizenou domácnost – s pomocí si zvládne vyprat prádlo, vynést odpadky, umýt nádobí, uklidit koupelnu. Dostala se na normální váhu a cítí se ve svém těle dobře. Je usměvavá s dobrou náladou. I když se má Iva ještě v čem posouvat, už teď vidíme velký kus práce, co vše zvládla. Do dalších dnů jí přejeme hodně úspěchů.

Odlehčovací služba

Příběh Jáchyma (jméno bylo změněno)

Jáchym, nový uživatel odlehčovací služby Centra Kociánka v Brně, nastoupil na zkušební pobyt. Jáchym má poruchu autistického spektra a je velmi vázaný na svou maminku. Dosud nikdy nestrávil noc mimo domov. Jeho denní režim se skládal z docházky do základní školy a následně do denního stacionáře. Při prvním příchodu na odlehčovací službu byl Jáchym po ubytování velmi nejistý a nechtěl svou maminku pustit. Klíčoví pracovníci však využili informace od maminky, že má rád procházky a podařilo se jim ho vzít na procházku po areálu. Díky tomu se maminka mohla vzdálit, aniž by to pro něj bylo příliš stresující. Po návratu z procházky se Jáchym postupně zapojil do denních činností a aktivit v domácnosti. První noc proběhla bez komplikací a ráno ho klíčový pracovník doprovodil
do školy, což mu pomohlo udržet jeho obvyklý režim. Po škole docházel do denního stacionáře, jak byl zvyklý a odpoledne přecházel zpět na odlehčovací službu.
V prvních dnech byla nutná intenzivní spolupráce mezi týmem odlehčovací služby a denním stacionářem, aby se zajistilo, že Jáchymův denní režim zůstane co nejméně narušený. Po úspěšném absolvování zkušebního pobytu jsme se s maminkou domluvili, že budeme postupně prodlužovat délku pobytu o jeden den, aby si na něj mohl zvolna zvykat. Dnes Jáchym zvládne využít službu až sedm dní. Maminka poskytla velmi pozitivní zpětnou vazbu – služba jí výrazně pomáhá v péči o syna, umožňuje jí si odpočinout a věnovat se i druhému dítěti. Tento případ ukazuje, jak důležitá je individuální adaptace a mezioborová spolupráce pro úspěšné začlenění uživatele do nové služby.

Sociálně terapeutické dílny

Příběh Pavla (jméno bylo změněno)

Pavel žije se svou matkou, která bojuje se závislostí na alkoholu. Jejich vztah je napjatý a plný konfliktů. Bohužel firma, kde pracoval, skončila a všechny
zaměstnance propustili. Tuto situaci Pavel těžce nesl. Ve společnosti matky se necítil dobře. Ztratil kontakt s lidmi a také veškeré pracovní návyky. Často
vzpomínal, jak v dřívější době pomáhal rád babičce na zahradě. A proto se rozhodl, že chce znovu vyzkoušet pracovat a sociálně terapeutická dílna se jevila jako vhodný začátek. Na jaře roku 2023 nastoupil do dílny zpracování přírodnin. Na začátku to bylo náročné. Chyběly mu hygienické návyky, byl nekomunikativní, plachý, uzavřený, nedůvěřivý až vystrašený. Postupně se seznámil s chodem dílny, s prací ve venkovních a vnitřních prostorách, kde je činnost rozvržená i dle ročního období. Začal se nebát vyjadřovat, naučil se komunikovat s uživateli, projevovat v kolektivu a také navázal kamarádské vztahy. I v pracovních činnostech se začal zlepšovat. V letním období s radostí zalévá vyvýšené záhony, pečuje o rostliny, čistí pracovní nářadí, sbírá přírodniny. V chladnějším období se aktivně pustí např. do štípání třísek na podpalíky a jejich kompletaci. Práce ho moc baví, je vždy ochotný pomoct slabším. Stále se posouvá vpřed, zlepšuje se jeho kondice, soustředěnost, zodpovědnost, sebevědomí. Jeho život se proměnil, do dílny přichází s úsměvem a pocitem důvěry. Pavel má před sebou ještě kus práce,
ale už teď vidíme velký pokrok. A my mu přejeme hodně štěstí.

Týdenní stacionáře

Příběh Anny (jméno bylo změněno)

Anna byla uživatelkou Centra Kociánka od roku 2013. Její vzdělávací cesta začala na Střední škole F. D. Roosevelta, kde úspěšně absolvovala nejprve obor Obchodní škola a následně i Obchodní akademii. Studium jí poskytlo nejen teoretické znalosti v oblasti administrativy a ekonomiky, ale také základní dovednosti
potřebné pro uplatnění na trhu práce. Po ukončení studia pokračovala Anna ve svém rozvoji formou praktických činností – navštěvovala STD dílny a později i IT dílny v rámci Centra Kociánka. Díky této praxi si mohla vyzkoušet různé pracovní úkony a rozvíjet své schopnosti v prostředí, které respektovalo její
potřeby a zároveň ji motivovalo k dalším krokům směrem k větší samostatnosti. Anna si již od počátku kladla jasné životní cíle. Jejím největším přáním bylo osamostatnit se, žít ve vlastním bytě a získat smysluplné pracovní uplatnění. Věděla, že dosažení těchto cílů nebude snadné, a proto aktivně vyhledávala
příležitosti, které by jí mohly pomoci se na tuto změnu připravit. Jedním z významných kroků v tomto směru byla její spolupráce s neziskovou organizací RYTMUS, která se zaměřuje na podporu osob se zdravotním postižením při zapojování do běžného života a trhu práce. V roce 2024 přišel zásadní zlom – nezisková organizace Domov pro mne jí nabídla možnost samostatného bydlení v chráněném prostředí, které je uzpůsobeno potřebám osob se zdravotním znevýhodněním. Anna tuto příležitost s nadšením přijala a přestěhovala se do vlastního bytu, čímž se jí podařilo naplnit jeden ze svých největších snů – žít nezávislý život v přirozeném prostředí.