Březejc 2024

Příklady dobré praxe všech služeb (pracoviště Březejc) za rok 2024

Denní stacionář

Příběh Marka (jméno bylo změněno)

Když Marek nastoupil do našeho denního stacionáře, bylo na něm i jeho matce vidět, že si nejsou jisti, co je čeká. Přicházel z jiné služby, do které dlouho odmítal chodit. Nikdo nezjistil příčinu jeho odmítání docházky. Zůstal s matkou doma. Rodiče se proto rozhodli hledat jiné řešení a zkusit mu nabídnout něco nového. Tak se dostali k nám. Začal docházet dvakrát týdně. Marek byl tichý, ale všímavý, měl rád svůj klid a přirozený rytmus. Rychle jsme zjistili, že ho nejvíce baví procházky na čerstvém vzduchu. Další jeho velkou vášní byla práce s vlnou, vatou. Tvořil malé kuličky, z kterých se můžou tvořit např. mandaly. Hudba byla další věc, která mu pomáhala cítit se dobře. Užíval si společné hudební chvíle v rámci programu stacionáře. Po několika týdnech bylo
patrné, že se u nás cítí lépe. Začal se více zapojovat do aktivit, zvykl si na prostředí a postupně si našel své místo mezi ostatními. Plánujeme s rodiči navýšit Markovu docházku. Nejprve přidáme třetí den v týdnu, poté čtvrtý. Markova cesta ukazuje, jak důležité je najít to správné místo. A my jsme rádi, že jsme mu takové místo mohli nabídnout.

Chráněné bydlení Jabloňov

Příběh Zdeňky (jméno bylo změněno)

Uživatelka služby CHB navštěvuje střední školu, která je 5 km vzdálená od Jabloňova. Každé ráno ji personál vozil autem do školy. Po domluvě s uživatelkou jsme začali plánovat její samostatné dojíždění do školy, které si přála zvládnout, aby získala větší nezávislost a sebevědomí. Byl
domluven plán na nácvik dojíždění a zvládání běžných situací. Pracovníci opakovaně procházeli trasu od CHB na zastávku. Vysvětlili jí, jak reagovat na nenadálé situace, např. zpoždění autobusu – zavolat na služební telefon. Začala pravidelně každý pátek samostatně dojíždět do školy. Možnost dojíždět do školy sama jí umožnila cítit se soběstačněji a posílila její sociální vazby se spolužáky, se kterými dojíždí autobusem.

Odlehčovací služba

Příběh uživatele Tadeáše (jméno bylo změněno)

Tadeáš je 10ti letý chlapec s PAS, který začal naši službu využívat od září 2024 na několikadenní pobyty 1x za měsíc. Zpočátku byl velice zdrženlivý, všech se bál, držel se v ústraní na pobytové místnosti. Odmítal chodit od jídelny, nechtěl sedět na židli, ani používat příbor. Větší kolektiv pro něj byl velice stresující a utíkal do pokoje. Byly patrné velice časté sklony k sebepoškozování v podobě trhání vlasů a opakovaně docházelo k situacím, kdy Tadeáš zaměstnance poškrábal a kopal do nich. Tadeáš nekomunikuje, komunikační systém nepoužívá. Od září Tadeáš ale udělal obrovský posun. Prostředí má již zažité, personál zná, nebojí se. Na jídlo chodí do jídelny, používá lžíci. Kvůli velkému hluku chodí na oběd dřív, než ostatní uživatelé, aby nevznikly
zbytečné, pro něj stresující, situace. Rád chodí do tělocvičny, na procházky, rád si hraje na pobytové místnosti. Opakovaně již vyrazil s dalšími uživateli na výlet mimo CK. Když má chuť, proběhne se po chodbě. Spolupracuje při plnění didaktických úkolů, rád navštěvuje relaxační místnost. U Tadeáše je viditelná spokojenost. V situacích, kdy je Tadeáš rozhozený a agresivní vůči sobě i ostatním, se snažíme zjistit, co této situaci předcházelo a do budoucna je eliminovat. Tadeáš rozumí mluvenému slovu, je pro něj ale důležité mít dostatek času na zpracování konkrétní informace. Tadeáš používá hygienické pleny. Zpočátku odmítal chodit na toaletu, převléknout si plenu a velice často byl promočený. Maminka si ale všimla i doma obrovského posunu kupředu. Na toaletu jde bez potíží a mnohdy se stane, že plenka je suchá. U Tadeáše se nám osvědčilo dát mu dostatek času a prostoru k tomu, aby si k celému zařízení, ale i k pracovníkům našel cestu.

Sociálně terapeutické dílny

Příběh dobré praxe: Síla spolupráce

Jedním z nejvýznamnějších momentů letošního roku byla rekonstrukce našich sociálně terapeutických dílen. Přestože nás tato změna postavila před nemalé výzvy, ukázala se jako inspirativní příklad soudržnosti a spolupráce. Kvůli stavebním úpravám jsme museli během krátké chvíle veškeré vybavení
přestěhovat do náhradních prostor, které nebyly zcela ideální. Všichni jsme se ocitli na jednom společném místě, což mohlo působit jako komplikace. Namísto napětí však nastala nečekaná pozitivní proměna – naši uživatelé se semkli a začali si spontánně pomáhat. Ti zkušenější podporovali ty méně zdatné, ať už při práci s materiály, nebo při běžných úkonech. Atmosféra se nesla v duchu vzájemného respektu, spolupráce a ochoty pomoci tam, kde bylo třeba. Zásluhu na hladkém průběhu celé situace mají i ti, kteří neváhali přiložit ruku k dílu se stěhováním. S neuvěřitelným nasazením a energií pomohli
přesunout veškeré vybavení a vytvořit dočasné zázemí. Dnes už pracujeme v nových, krásných prostorech, kterých si všichni velmi vážíme. Přesto v nás tento přechodný čas zanechal cennou zkušenost – že opravdová síla komunity spočívá v ochotě spolupracovat a vzájemně si pomáhat.

Týdenní stacionáře

Příběh uživatele

Specifickou skupinou, které je služba poskytována, jsou uživatelé s poruchou autistického spektra (dále PAS). Každý člověk je originál, člověka s PAS nevyjímaje. Uživatel nastoupil do týdenního stacionáře před rokem, kdy si postupnými velmi malými krůčky osvojoval samostatnost. Takovou, jaké byl
schopen. Vzhledem k tomu, že nemluvil, piktogramy nepoužíval, bylo někdy těžké se domluvit. Trpělivost je moc důležitá, uživatel se po několika měsících začal zajímat o dění kolem sebe. Přestože trvá jeho nervozita z přílišného hluku, je schopen s úsměvem a radostí se na některých společných aktivitách podílet.