Integrace naopak / příběh odlehčovací služby

V naší praxi se setkáváme s všelijakými příběhy. Příběh uživatele Honzy (jméno bylo změněno) naší odlehčovací služby ukazuje, že integrace nemusí vždy znamenat spokojenost
a naplněnost pro člověka s postižením.

Honza se narodil s těžkým postižením všech čtyř končetin milujícím rodičům, kteří jeho handicap vzali jako výzvu. Od jeho narození se zajímali o všechny možnosti, jak jeho postižení léčit a rehabilitovat. Díky tomu se dnes dokáže sice omezeně, ale sám, pohybovat na vozíku, chodí do 6. třídy běžné ZŠ, komunikuje, i když nemluví, má svoje klučičí koníčky a široké vědomosti o letadlech … a také dva mladší zdravé sourozence. Neb rodiče se nevzdali, chtěli, aby Honza zažil běžnou rodinu.

Díky integraci a zdravým sourozencům se Honza pohybuje pouze mezi zdravými lidmi. Vrstevníky s postižením zažil poprvé při svém pobytu v lázních a zjistil, že se mezi nimi cítí dobře.

Rodina se snaží žít aktivním životem a přes jeho postižení provozují společně sport (in-line brusle, kolo), jezdí na dovolené, na návštěvy, za kulturou. Jsou však aktivity, kde jeho postižení je překážkou a celá rodina se tak musí přizpůsobit jemu.

V této chvíli rodiče objevují naši službu a už při prvním kontaktu s nimi pociťuji jejich štěstí, radost a úlevu v jednom. Rodině se naše služba líbí na první pohled. Důvodem je nejen umístění služby v přírodě, ale i domácí prostředí, díky menší kapacitě služby a přátelský přístup personálu.

Velké přání Honzy – důvod žádosti o službu je najít si kamarády s postižením. Zdravé kamarády má ve škole i doma na ulici, ale Honzík by chtěl mít kamarády, kteří budou mít handicap jako on. Mít kamarády sobě rovné.

Rodiče jsou zase šťastni, že objevili službu, kde by mu mohlo být dobře, a oni tak získali čas i pro své mladší děti, které jsou v denním životě bohužel často až na druhém místě.

A vyšlo to. Honzovi se ve službě líbí, kamarády, které si přál, objevil, i když jsou trochu starší než on, to prý ale nevadí. Navíc poznává nové aktivity, které muže dělat i přes svoje postižení (boccia, jízda v biski nebo na speciálních saních pro postižené, didaktické hry uzpůsobené pro lidi s postižením atd.) Líbí se mu také běžný ruch ve službě, kde se stále něco děje. Svoje potřeby komunikuje jednak svými komunikačními znaky, které se pracovníci ve službě postupně naučili, jednak pomocí počítačového komunikačního programu Grid s oční kamerou.

Rodiče jsou šťastni, že se Honza na Březejc těší a v době jeho nepřítomnosti doma mají prostor načerpat nové síly, prostor pro jeho sourozence, prostor sami pro sebe. Honzík přijíždí z pobytu se svými zážitky, tajemstvími nebo i diplomy za svoje výkony v soutěžích či dárkem pro maminku. Rodina se na něj po týdnu už těší. A za měsíc zase na Březejci!