Brno 2022

Příklady dobré praxe všech služeb (pracoviště Brno) za rok 2022

Denní stacionář

Příběh Filipa (jméno bylo změněno)

Filip navštěvuje denní stacionář (DS) již od roku 2004, kdy začal
navštěvovat ZŠ Kociánka. Od září 2022 začal využívat DS Slunečnice
celodenně od pondělí do pátku, protože ukončil studium na SŠ F. D.
Roosevelta. Zároveň došlo i ke změně jeho klíčového pracovníka.
Vzhledem k tomu, že připravujeme uživatele na přechod do jiné
návazné sociální služby, snažíme se o to, aby byl Filip více soběstačný v
péči o svoji osobu a zároveň byly zachovány dovednosti, které jsou
nezbytné pro jeho další rozvoj a fungování v běžné společnosti – tedy
zachována znalost čtení, psaní a počítání. Velmi se nám u uživatele
osvědčilo, když jsme založili „Motivační sešit“, do kterého si denně
zaznamenává aktivity, na kterých bude ten den pracovat. Tyto aktivity
si může Filip zvolit sám anebo mu s výběrem pomůžeme, v tomto
případě ale vyčkáme na jeho žádost směrem k nám, aby jsme tak
podpořili větší soběstačnost v komunikaci. Aktivity zaměřujeme tak,
aby byly postupně procvičené všechny dovednosti, které potřebuje
upevnit, například rozumové dovednosti, komunikační dovednosti,
dovednosti zaměřené na jemnou motoriku, aby byl více soběstačný v
péči o svoji osobu a zároveň byly zachovány dovednosti, které jsou
nezbytné pro jeho další rozvoj a fungování v běžné společnosti – tedy
zachována znalost čtení, psaní a počítání.
Filip jakmile má splněny všechny aktivity, na kterých jsme se domluvili,
následně si je barevně označí za hotové a poté předá některé z
pracovnic na překontrolování, jako odměnu dostane obrázek smajlíka,
pro Filipa to znamená možnost výběru z volnočasových aktivit,
například hraní na mobilu, oblíbená hra, atd.
Touto změnou v přístupu jsme zaznamenaly zlepšení v soběstačnosti
při komunikaci, větší zapojení do aktivit, které si Filip postupně osvojil,
také pozorujeme větší upevnění dovedností, které jsou v rámci rozvoje
pro něho důležité a jsou zachovány pro další rozvoj.
Filip se v poslední době snaží pomáhat ostatním kamarádům ve
stacionáři, více s nimi komunikuje, aktivně se podílí na zapojení do dění
ve stacionáři. Myslíme si, že udělal velké pokroky v přístupu a snaží se
pracovat samostatně a získává tak i větší důvěru ve své schopnosti.

Domovy pro osoby se ZP

Příběh uživatele Lukáše (jméno bylo změněno)

Práce s uživateli ve službě domovy pro osoby se ZP (DOZP) se i nadále
soustředí na dlouhodobější cíle a práci s uživatelem v delším časovém
horizontu přesahujícím 1 rok. Opět však bylo možné zaznamenat dílčí
úspěchy v každém měsíci nebo úspěšné završení dlouholeté
spolupráce.
Jedním z příkladů takové spolupráce je příběh uživatele Lukáše, který
přišel do DOZP z Dětského centra Brno jako tříletý chlapec s nařízenou
ústavní výchovou. Vzhledem ke svému věku vyžadoval ryze výchovný,
individuální a trpělivý přístup. Postupem času se podařilo rozvinout
jeho kompetence, usměrnit jeho chování a motivovat jej ke studiu. Na
základě pokroků, jichž chlapec postupně dosáhl, a dobré spolupráci s
jeho otcem, rozhodl soud o zrušení ústavní výchovy. Chlapec byl svěřen
do výchovy otce, přičemž nad jeho výchovou byl nařízen dohled. Míra
chlapcovy soběstačnosti a sociálních kompetencí časem dosáhla
takové úrovně, že byl schopen vrátit se do domácího prostředí ke
svému pracujícímu otci. Ten si jej už předtím často brával k sobě domů.

Chráněné bydlení

Příběh uživatele Petra, 43 let (jméno bylo změněno)

Petr žil v rodinném domě s matkou v nedaleké obci u Brna. Matka byla
nemocná, péči o syna zvládala těžce. Podmínky, zvláště hygienické a
udržování čistoty domu byly neúnosné. V té době pracoval v chráněné
dílně, kterou měl kousek od domu. Práce ho bavila, ale vlivem
zanedbané hygieny se začal ve svém těle cítit nekomfortně. A bohužel
v této době mu odešla i maminka. Z usměvavého a pohodového
chlapíka se stal člověk s ne moc pozitivním výrazem ve tváři. A protože
životní osud Petra nebyl zaměstnancům v dílně lhostejný, začali mu
pomáhat a přidali se i ostatní lidé z obce. V březnu 2022 nastoupil na
chráněné bydlení v Centru Kociánka. Na začátku se potvrdilo, co jsme
očekávali. Petr opravdu neměl základní hygienické návyky. Mytí rukou
a tělesná hygiena byla pro něj cizí. Nevadilo mu chodit ve venkovních
botách až do postele. Nicméně i přesto byl Petr motivovaný ke
spolupráci a začal dělat malé kroky ke změně. Postupem času si osvojil
hygienické návyky, zejména mytí rukou a sprchování. Zanedlouho byla
vidět velká změna. Opět se začal ve svém těle cítit dobře a vrátil se mu
úsměv na tváři. V práci se nemusí stranit kolektivu a i zaměstnanci z
dílny ho chválí, jak se posunul. A stále na sobě pracuje, snaží se zapojit
do úklidu, vhodí špinavé prádlo do prádelního koše, sám se před prací
sprchuje. Dokonce jsme Petra navštívili v chráněné dílně, pyšně nás
tam provázel a ukazoval výrobky, které tvoří. Pozval nás také do jeho
domu, který se teď pod záštitou ředitele chráněné dílny a vyhlášenou
sbírkou, celý rekonstruuje a uzpůsobuje tak, aby se Petr mohl do domu
vrátit a tam spokojeně žít. Petr má ještě před sebou kus práce, ale je
motivovaný dál na sobě pracovat, aby to pak v „novém domě“ zvládal
sám, nebo s malou podporou. Petr se moc těší, až se vrátí domů. Je to
jako americký sen a my mu to moc přejeme.

Odlehčovací služba

Příběh uživatele Luboše (jméno bylo změněno)

Na odlehčovací službu jsme přijali na zkušební pobyt uživatele
Luboše, chlapce s vysokou mírou podpory. Doma se o něj stará
matka. Některé všední dny navštěvuje denní stacionář v jiném
zařízení. Matka se rozhodla využít naši odlehčovací službu nejen z
potřeby osobního odpočinku, načerpání nových sil při péči o svého
syna, ale také chtěla, aby si syn postupně navykal na nové prostředí a
vyzkoušel pobyt mimo domov přes noc.
Před prvním pobytem Luboše na odlehčovací službě proběhlo
několik schůzek, na kterých byla přítomna matka se synem, vedoucí
služby, sociální pracovník, klíčový pracovník a personál v přímé péči.
Některé schůzky proběhly přímo v prostorách odlehčovací služby,
aby se mohl Luboš postupně seznámit s prostředím, kde bude
službu využívat, s personálem ve službě a také s uživateli. Matka
vytvořila tzv. „manuál“, kde popsala synův harmonogram dne, co má
rád, co rád nemá, na co si dát pozor a čeho se vyvarovat, aby se
předcházelo konfliktům a také další věci, které by pomohly
pracovníkům v péči o syna. Toto se nám v praxi velice osvědčilo.
Termín odlehčovací služby byl cca jednou za měsíc, a to na dva dny
přes noc. Uživatele se dařilo zapojovat do aktivit ve venkovních
prostorách, na hřišti, rád také chodil na procházky. Ve vnitřních
prostorách odlehčovací služby se sice do společných her a činností
nezapojoval, ale často pobýval ve společenské místnosti s ostatními
uživateli služby. Ubytovaný byl v jednolůžkovém pokoji, aby měl
možnost, dle potřeby, využít soukromí.

Sociálně terapeutické dílny

Příběh Ivy, 29 let (jméno bylo změněno)

Nejdříve Iva nastoupila na službu chráněné bydlení, chtěla se
více osamostatnit. Už v tomto čase jí lákala představa pracovat
v našich dílnách. I když z počátku měla obavy, zda práci
zvládne, tak zvědavost zvítězila a nastoupila do této služby.
Protože ji baví tvoření, kreativní dílna byla jasná volba. I přesto,
že v dílnách je krátce, rychle se adaptovala a navázala nové
kamarádské vztahy. Zjistila, že práci zvládá a je velmi
samostatná. Vytváření dekorací ji neskutečně baví, o práci
přemýšlí a má cit pro detail. Sama si vybírá barevné
kombinace a nebojí se pustit do složitějších výrobků. V blízké
době si bude zkoušet i práci s keramickou hlínou. Aktivně
přistupuje i k úklidu dílny. Tím, jak jí práce jde hezky od ruky, si
Iva více věří a chce se posunout dál. Přála by si najít placené
zaměstnání. Bavila by ji práce ve školce jako pomocná síla. A
tak začala se službou chráněné bydlení spolupracovat i s
externím subjektem v podporovaném zaměstnávání, aby měla
větší šanci vysněnou práci získat. V blízké době je pozvaná na
několik pohovorů. Má skvěle našlápnuto, jde pevně za svým
cílem a my jí přejeme hodně štěstí a věříme, že se jí její sen co
nevidět splní.

Týdenní stacionáře

Příběh Lady (jméno bylo změněno)

Lada byla do 7 let v ÚSP Vilémov v severních Čechách, poté
se dostala do pěstounské rodiny do Brna a nastoupila do
první třídy ZŠ Kociánka. Od druhé třídy přešla díky dobrým
výsledkům na ZŠ Elišky Přemyslovny a od sedmé třídy se
vrátila opět na ZŠ Kociánka, od této doby začala využívat
službu týdenní stacionáře (TS) a občas odlehčovací službu. Po
ZŠ nastoupila na Střední školu F.D. Roosevelta Brno, kde
začala studovat obchodní akademii.
Lada se na TS snažila být vždy co nejvíce samostatná, nejdříve
v péči o sebe, kdy začala stále méně využívat podpory
pracovníků v sociálních službách při hygieně a oblékání. Po
dosažení zletilosti začala více přemýšlet i o osamostatnění do
budoucna. V tom jí byl velmi nápomocen elektrický vozík. Ve
spolupráci s klíčovým pracovníkem (KP) se začala
seznamovat s financemi, začala používat platební kartu a
založila si bankovní účet. S podporou KP se naučila připravit
si jednoduchá jídla. Za pomoci kamarádů se naučila jezdit
samostatně po Brně městskou hromadnou dopravou a sama
si nyní zvládne nakoupit nebo vyřídit záležitosti na úřadech.
Na základě tohoto pokroku začala Lada přemýšlet o
osamostatnění v bydlení, požádala si o službu chráněné
bydlení (CHB), kam by měla v dohledné době nastoupit.
Jakmile přejde do CHB, má v plánu co nejdříve podat žádost
o městský byt. Od KP získala informace o službě
podporované zaměstnání, kterou by chtěla využít. Lada má
známého finančního poradce, na kterého by se obrátila v
případě nejistoty ve svých financích. Na svůj byt a novou
životní etapu se velmi těší.