Březejc 2022

Příklady dobré praxe všech služeb (pracoviště Březejc) za rok 2022

Denní stacionáře

Příběh uživatele Mirka (jméno bylo změněno)

Mirkovi bude 31 let a je uživatelem služby denní stacionáře. Je
v mnoha ohledech soběstačný, ale potřeboval, a potřebuje, podporu v
motorických, psychických a sociálních dovednostech a naučit se
seberealizaci. K tomu mu pomáhá i činnost v sociálně terapeutické
dílně. Mirka baví sport, konkrétně stolní tenis. Zde si velice zlepšil
motoriku a naučil se spolupracovat s vychovatelem a ostatními
uživateli. Baví se spolu, smějí se a navazují přátelské vztahy. Mirek je
ochoten hrát i s mnohem slabšími soupeři a pomáhat jim zlepšovat se.
Kontakty s ostatními uživateli a úspěchy ve hře získal zdravou
sebedůvěru a dokáže se lépe seberealizovat.

Odlehčovací služba

Příběh uživatele Norberta (jméno bylo změneno)

V roce 2022 byl pro nás nevšední příběh uživatele Norberta. Norbert
se narodil s těžkým tělesným postižením všech končetin. Ve všech
běžných denních úkonech je tak od narození odkázán na jinou
osobu. Jeho inteligence se však postižení nedotklo. Naopak. A taky
nyní coby dospělý mladý muž studuje vysokou školu. Asistentku při
studiu mu dělá matka. Norbert nás oslovil s žádostí o využívání
odlehčovací služby z důvodu nedostatku kontaktů s vrstevníky. Bydlí
na vesnici, většinu času tráví s matkou, navzájem si potřebují od sebe
odpočinout. Nenechal se odradit informací, že většina našich
uživatelů má mentální postižení. Těšil se na známé prostředí (dříve
tu byl jako účastník sportovních turnajů), setkání s jinými lidmi. Letní
pobyt odlehčovací služby jeho očekávání splnil. Líbily se mu prostory
pracoviště Březejc, rád se účastnil společných akcí a také
neformálního povídání s dalšími uživateli, kteří také žijí život s
postižením.

Sociálně terapeutické dílny

Příběh Simony (jméno bylo změněno)

Simona do sociálně terapeutických dílen dochází 9. rokem a
má diagnostikovaný autismus. Na Březejci využívala služeb
týdenního stacionáře a navštěvovala základní a střední školu.
Poté přešla do dílen. Po absolvování školy tu Simona moc
nechtěla být. Za velký úspěch bylo považováno, když tu nějaký
den strávila.
Časem začala svůj pobyt prodlužovat. V dílnách si z počátku
nejraději malovala na papír. Později začala zkoušet i jiné
techniky – malovat s barvami na textilní tašky, tkát na
kolíkovém stavu a pracovat s keramickou hlínou. Z počátku jí
byla hlína na rukou velmi nepříjemná. Je velmi čistotná, stále
se umývala a pocit něčeho na rukou jí opravdu nedělal dobře.
S postupem času si však zvykla a vypracovala se, že s malou
dopomocí dokáže postavit krásné výtvory, ze kterých má vždy
velkou radost.
Simona je tu velmi spokojená, většinou pracuje v dílně, kde
není takový ruch, protože na práci potřebuje svůj klid.
Přítomnost uživatelů tolik nevyhledává, ale je mezi nimi
spokojená. Užívá si přítomnost zaměstnanců a ráda si s nimi
povídá.

Týdenní stacionáře

Příběh uživatele Igora (jméno bylo změněno)

Pro Igora bylo prostředí týdenního stacionáře první zkušenost
pobytu mimo domov. Do té doby se pohyboval mezi školou
pro žáky s autismem a svým domovem. Prostředí a režim na
obou těchto místech důvěrně znal a zkušeně zvládal i
občasné situace, které se děly mimo režim. Nástup do
týdenního stacionáře znamenal pro Igora nový začátek,
nepopsaný bílý papír. Obavu z nového prostředí měl nejen
on, ale i jeho rodiče. Základem pro úspěšnou adaptaci Igora
bylo mít možnost přenést si svoje rituály do nového
prostředí. Dále ubytování na klidné domácnosti, kde si
postupně zvykal na běžný chod stacionáře. Zásadní byla pro
něho možnost mít své bezpečné a klidné soukromí, v
případě, že bylo pro něho v okolí příliš rušno a potřeboval být
sám. Pomohla i podpora v jeho oblíbených aktivitách jako je
sbírání odpadků v přírodě, houbaření a zájem o přírodu,
hlavně les a aktivity se sněhem. Igor si postupně nacházel
kamarády mezi ostatními uživateli a byl schopný zvládnout i
rušnější prostředí. Když potřeboval, dostal podporu při řešení
situací, které pro něho byly nové nebo náročné.