Poděkování za účast na oslavě
„Je nám 70 a stále nás to baví“
Ráda bych vám poděkovala za účast na oslavě založení našeho pracoviště – Centrum Kociánka Březejc, která proběhla v pátek 30. 9. 2022 v našem areálu v Březejci. Na oslavu založení našeho pracoviště zavítala nejen spousta rodičů, uživatelů, přátel, sponzorů, představitelů sociálních služeb, představitelů obcí, bývalých zaměstnanců, ale i dětí. Po propršeném týdnu nám počasí přálo, a už od rána nespadla ani kapka, dokonce se odpoledne objevilo i sluníčko. Po slavnostní mši svaté, kterou sloužil pan Ing. arch. Jiří Jeniš, proběhlo žehnání Madony, dále žehnání zrekonstruovaných prostor. Slavnostní přivítání proběhlo za účasti vzácných hostů, mezi které patřil náměstek ministra práce a sociálních věcí pan Ing. Stanislav Klik, Ph. D., předseda Spolku rodičů a přátel střediska Březejc pan Ing. Petr Bronček a ředitel Centra Kociánka Brno pan Mgr. Tomáš Komárek. Nicméně hlavním bodem odpoledne bylo taneční vystoupení ZŠ a SŠ Březejc, dále vystoupení zpěváka Pavla Helana, vystoupení uživatelů Centra Kociánka Březejc, taneční vystoupení „Kosatek“ ze střediska Dóza a country kapela „Stetson“. Děti si celé odpoledne užili při zábavném programu.
Ještě jednou děkujeme všem, kteří na akci dorazili, kteří s námi slavili, kteří si koupili a zasadili strom a pomohli ke krásné atmosféře celé oslavy. Bez hostů by oslava nebyla oslavou.
VŠEM DĚKUJEME!!!!!!!!!!
vítám Vás na Březejci. Dnes je to náš oslavenec – vzrostlý, mohutný, celý v gala, skromně stojící opodál silnice, krásný svojí moudrostí, nadhledem a především dobrou vůlí a laskavostí.
Vždyť ten, kdo na druhé myslí víc než na sebe, kdo je připraven ku pomoci slabším, kdo je oporou pro ty, kteří potřebují pochopení a vlídnost, je vzácností, darem a požehnáním pro náš život. A to tedy náš oslavenec je, a se vším všudy.
Svým věkem zkrásněl, dozrál, našel si své místo pod sluncem a stal se hřejivým sluníčkem pro ty, kteří by jinak stáli opodál všech samozřejmých životních běžností.
A že mu to dnes sluší! Žádná beznadějná nemohoucnost, ale švihák se vším všudy. A neustále ve společnosti mladých, nadýchán čerstvého vysočanského povětří, posílen čistou vodou z kamenitého srdce Vrchoviny, svěží a ve formě nebývalé křepkosti. A přitom je mu 70 a stále ho to baví – Březejc – dětské středisko, základní a střední škola, pracoviště Centra Kociánka. Pro meziříčské a okolní obce „náš Březejc“ a my pro něj „jeho přátelé i zaměstnanci.“
A jak je to s narozením našeho oslavence?
Díky českým krajanům žijícím v Americe, pod vedením pana Adolfa Kačera, pracovníka Českého národního sdružení, byla uspořádána sbírka na výstavbu ozdravného zařízení, kde by mohly pobývat děti, které utrpěly těžké úrazy ve 2. Světové válce a děti s prodělanou obrnou. Vybranou lokalitou pro výstavbu se stala ozdravující krása Vysočiny a místem rovinatá plošina mezi Velkým Meziříčím a Ořechovem umožňující bezproblémový pohyb v přírodě i pro vozíčkáře. Psal se rok 1952. Prvním vedoucím spravujícím Březejc až do roku 1985, tedy plných 33 let, byl pan Jaroslav Liška.
Zpočátku, do roku 1954, bylo středisko využívané pouze v letních měsících k ozdravnému pobytu postižených dětí Kociánky. V roce 1954 byl zahájen celoroční provoz a otevřena základní škola. A děti z Kociánky začaly na Březejc jezdit celoročně, střídaly se po 4 až 6 týdnech. Složení klientely se měnilo, přibylo kombinovaných postižení, a tudíž od roku 1980 začala činnost zvláštní školy.
V letech 1985 – 95, kdy byl vedoucím střediska RNDr. Petr Vaverka, došlo k dalšímu zvelebování a ke změnám. Vzdělávání bylo rozšířeno o studium na speciální rodinné škole, letní pobyty byly zpříjemněny o možnost koupání v novém bazénu a kapacita se rozšířila o vystavěný pavilon.
V roce 2000, za vedení paní Věry Nestrašilové, začaly stavební úpravy vedoucí k přebudování pokojů, byla provedena růdní vestavba se zřízením víceúčelového ateliéru a velice zásadní a přínosnou úpravou byla plynofikace.
Pod vedením Mgr. Miroslava Štěpánka bylo následně na Březejci několik desítek klientů, uživatelů sociální služby „Týdenní stacionář“ a „Denní stacionář“, kteří se vzdělávali nebo si osvojovali pracovní návyky v zácvikových kurzech.
V současnosti stojí v čele pracoviště Březejc pod Centrem Kociánka paní Bc. Marie Doležalová. Areál prošel stavebními úpravami, rekonstrukcemi, dostavbami; dostal novou nejen fasádu, ale i novou tvář. A jak se zde žije dnes? Denní a týdenní stacionář, terapeutické dílny, odlehčovací služba…. Snad není třeba slov a popisů; uslyšíte pěvecké vystoupení žáků ZŠ a SŠ Březejc a také vystoupení uživatelů Centra Kociánka pracoviště Březejc. Kam oko pohlédne, setkává se s drobnými plastikami a originální keramikou březejcských. A co výtvarné artefakty textilní a jiné? Radost pohledět! Za tím vším je obětavá práce zaměstnanců a především láska. Láska k člověku. Vždyť „svět smysl má jen skrze člověka, jen skrz něj láme se kletba odvěká“.
Tak se zpívá v prastaré písni a je v těchto slovech nejhlubší podstata veškerého lidského snažení. V půlce 90. let jsme sem na Březejc jezdili se studenty velkomeziříčského gymnázia, přidali se i naši absolventi a jejich přátelé z Pedagogické fakulty MU v Brně studující výtvarný obor. Vytvářeli jsme zde desítky metrů nástěnných maleb. A setkáni studentů s dětmi zde pobývajícími bylo nezapomenutelné. Nejen pro mě, ale především pro děti zdejší i gymnaziální. Společně tvořily – obohaceny vzájemností a porozuměním. Pochopily svoje světy skrze životy těch ostatních. Vznikla zde přátelství neuvěřitelných hodnot; s Ivanem Šivečkem, který se následně stal mluvčím vozíčkářů v Brně, jsme jezdívali do kina, brávali ho do svých domovů ke krásným návštěvám plným diskuzí, četby a dialogů. Nikdy bych za katedrou nemohla svým studentům předat to, co pochopili a získali do života zde, na Březejci. Že jediný pevný základ tvoří lidská vzájemnost, přejícnost a láska.
Snad tedy náruč zdejší madony je symbolem tím nejpřiléhavějším. Snad lidská náruč pojme všechny třebné, snad lidská náruč nalezne svoji dominantu , snad lidská náruč nezapomene na laskavé objímání. Ne snad, určitě nezapomene. Vždyť Březejc to dokazuje už 7 desetiletí!
Tak ať oslavenci slouží zdraví, neutuchá elán, zůstává chuť do práce a raduje se z nás. Pak budeme mít tu skutečnou radost i my. Všem děkuji a přeji radostné odpoledne!“
Zanechat komentář